Doba znaková 🧏‍♀️

Protože nemůžu mluvit. Ne proto, že bych nechtěla, ale proto, že k mluvení je potřeba vydávat hlas. Když mi bylo asi 6 měsíců, při kontrolní endoskopii (taková mini kamerka na kablíku se mi skrz pusinku nebo nos kouká na dýchací cesty) vyšlo najevo, že s těmi mými hlasivkami to zatím nepůjde. Jedna moc nevyrostla a ta druhá je trochu šejdrem, takže nemohou dost dobře spolupracovat na vytváření hlasu.

Maminka říkala, že když jsem byla úplně malý miminko, tak jsem ještě malinko “křičela”, ale jak jsem rostla, tak se hlasivky vzdálily. Lékaři v Londýně ale zas říkali, že s tím možná půjde výhledově ještě pracovat. Tak uvidíme…

Když jsme zjistili, že mluvení mi nepůjde, zajeli jsme do Stodůlek. Sídlí tam Raná péče Tamtam pro děti se sluchovým postižením. Jsou tam nesmírně hodné tety, jakože opravdu skvělé! A i když dobře slyším, vzali mě. 

Brzy k nám domů začala jezdit teta Katka, která nám ukázala úplně první znaky jako “máma” a “táta”. V té době mě ale spíš zajímaly hračky, které mi nosila ukázat. 🙂 Když mi byl rok, ukázala jsem vědomě první znak - žirafu 🦒. To bylo doma pozdvižení! Od té doby mi učení jde líp a líp. Pochopila jsem, že to bude můj způsob komunikace, a umím se tak už lépe soustředit, když se učím nové slovo.

Po pár měsících, když už bylo jaro a já byla větší, jsme začali do Tamtamu jezdit. Jednou za 14 dní se tam scházím s kámošema a kámoškama a znakujeme, hrajeme si, tvoříme, zkoumáme a kamarádíme se :) Jsou tam jak slyšící, tak i neslyšící (nebo i tak na půl, s tzv. kochleárním implantátem).

Se znakováním nám taky pomáhaly tety z Rané péče Diakonie. Minulý rok v květnu jsme s nimi byli na několikadenním táborovém kurzu znakování. Vzali jsme s sebou i obě moje babičky. S těmi si totiž taky mám co povídat. :-)

Znakovka je tedy můj hlavní způsob jak se vyjádřit. Protože dobře slyším, učíme se tzv. znakování do češtiny (někdo to nazývá pojmem znakovaná čeština). Prostě tak jak na mě mluví, tak se mi snaží ukazovat znaky.🧏‍♀️ Český znakový jazyk je totiž něco docela jinýho. Má svá pravidla, gramatiku, slovosled. Jednotlivé znaky, které se učím, jsou sice stejné, ale mamka a taťka mi je ukazují, když na mě normálně mluví. Tedy ve stejném pořadí. 

A tomu já rozumím dobře, pokud teda rozumět chci :-) A protože v pohádkách na mě často mluví i anglicky, tak rozumím trochu i téhle řeči. Třeba když někdo řekne “jumping up and down in muddy puddles”, tak se šibalsky usměju a předvedu, jak takové skákání v kalužích vypadá. Nebo když slyším “bye bye”, tak zamávám. Dá se tedy říct, že se učím 3 jazyky najednou!

A protože měla mamka pocit, že sami doma bychom se to pořádně nenaučili, chodí s taťkou ještě na hodiny českého znakového jazyka do Pevnosti ve Vršovicích. Je tam bájo neslyšící lektor Lukáš a je fakt skvělý učitel. Hodně trpělivý (hlavně na taťku:)), chytrý a vtipný. Učí je i třeba slovíčka jako Netflix či Disney+ :D a s proplacením kurzu nám pomohla úžasňáková nadace Radost dětem.

💡 Fun fact: věděli jste, že znakový jazyk nejen že není mezinárodní, ale že má i nářečí? Spousta slov v Praze se v Brně ukáže jinak :) Je to věda, ale rodiče a hlavně mě to dost baví. Už umím cca 100 slov, i když aktivně jich používám tak 30. Začínám je teď i trochu spojovat. Kromě znakovky budu určitě používat i moderní technologie, ale o nich zase někdy příště…