Bye bye baby…aneb má první slovíčka v angličtině

Je to úplně neuvěřitelná novina, kterou u nás doma nikdo nečekal - a už vůbec ne teď. Začínám mluvit. Jako opravdu, svým vlastním hlasem. Jenže doktoři v Londýně mi na jaře poštelovali průdušnici tak, že najednou můžu rozvibrovat hlasivky. 

Už cestou z Londýna domů jsem začala opatrně říkat slovo bábá. Mamka zprvu ani nevěřila, že to jde přes hlasivky. Říkala si, že se asi hodně těším na babičky, až se mi podařilo to slovo zachrčet. Než jsme dojeli do Prahy, bylo jasný, že to nebude jen chrčení. Během léta jsem svoje jazykové schopnosti zdokonalovala. Pak jsem poprvé v životě řekla mamce mami a taťkovi tati. A pokračovala slova jako děda, auto, NE, au au, jo, búú, NE, houby, dolů, NE, domů, mimi, NE… mimochodem, už jsem se zmiňovala, že mi hodně jde slovo NE? :) 

Musím uznat, že vydávat hlas má něco do sebe. Najednou se můžu vztekat nahlas a naši hned kolem mě lítají. Odkoukala jsem to od dětí na hřišti a ono to fakt funguje. A taky když se mi něco nezdá, tak na slovo mamíííííí mamka taky už zvláštně reaguje 😄. Když je mi něco nepříjemné nebo se stane něco nečekaného, tak au au je tutovka. 

Nemyslete si ale, že je pro mne úplně snadné vydat nějaký zvuk. Musím u toho sklopit bradu, abych si uvnitř přiucpala tracheostomickou kanylu (tu trubičku, kterou dýchám) a vzduch se mohl prodrat okolo ní až k hlasivkám. Ale dá se to celkem pěkně trénovat a já už mám docela praxi.

Na procvičování jsou nejlepší říkanky a písničky. Nejraději zpívám mámo, táto, v komoře je myš. Jasně, že dost slov ještě pořádně neumím vyslovit, ale postupně zvládám správnou intonaci a trefuju správně samohlásky tam, kam patří. Samohlásky už umím perfektně všechny, vždyť jsou dost jednoduchý. Teď to chce trénovat složitější souhlásky a taky zkoušet spojovat slova do vět. A taky se naučit pořádně vydechovat. Prostě není to pro mě až tak jednoduché. 

Asi vás napadá, jak jde mluvení dohromady se znakováním? Dobře se doplňují. Umím znakovat hodně slov a pokud je slovo pro mě složité vyslovit, raději ho ukážu. Třeba takový chameleón je (a asi ještě dlouho bude) pro můj jazyk pořádný jazykolam. Pak jsou slova, která se pokouším říkat a přitom je ukazuju. Jakmile se ale slovo naučím správně říkat, tak už jeho znak nepoužívám. Pár znaků už jsem i zapomněla - přitom se stále učím nové znaky. Je to zkrátka nekončící zábava.

No a protože se zase chystám do Anglie na další zákrok, tak už se učím říkat i anglická slovíčka. Upřímně, ta angličtina je leckdy pro mě o dost snazší, než docela těžká čeština. V angličtině určitě raději říkám boat namísto loď nebo cat místo kočka. Ale třeba bye bye & ahoj a baby & mimi umím obstojně v obou jazycích. 

A co mě tedy čeká v nejbližších dnech? Příští týden snad zabalíme autíčko až po střechu a zase vyrazíme na cestu do Londýna. Plán je na svatého Václava vyrazit, přespat u strejdy Honzy v Bruselu a další den projet vlakovým tunelem na trase Calais - Dover. V následujícím týdnu mě zkontrolují, zda jsem připravená a fit na operaci a pak se uvidí, kdy se najde přesný termín operace. 

Během té se pokusí spojit mé dva zatím nespojené konce jícnu. Budou u toho muset povytáhnout i žaludek nahoru, protože jinak by to na délku nevyšlo. Jiná možnost zatím není. Jednou v budoucnu snad bude možné použít kmenové buňky a jícen vytvořit v laboratoři. To je úplné sci-fi, které je ale zatím pouze ve výzkumné fázi a ještě dlouho bude. Určitě se to ale lékařům v londýnské nemocnici Great Ormond Street Hospital, kde výzkum probíhá, jednou povede. 

Tak držte palce a myslete na nás! Mám vás ráda! Všechny! 💜

P.S. nejvíc mám ale ráda kamaráda Kryštůfka…pssst, ještě to ale neví! Navíc se mi to jeho jméno fakt blbě vyslovuje - zatím :)

Edit: bohužel v celé Velké Británii probíhá stávka lékařů a tak nám termín operace posunuli až na listopad. Vyrazíme tedy až koncem října. Držte palečky, ať nic nechytím! 🙏

foto: Tomáš Škoda